Dotazy a odpovědi (FAQ)

Sdílet

1. Jsou státy v EHP (mimo EU) pro účely CESOP považovány za „třetí země“ či nikoliv?
Rozsah územní platnosti Směrnice Rady (EU) 2020/284 se týká členských států Evropské unie (EU). Platby do států Evropského hospodářského prostoru (EHP), které nejsou součástí EU (tj. Lichtenštejnsko, Island a Norsko), se považují za platby do třetí země. Nicméně je třeba uvést, že v souladu se Směrnicí (EU) 2015/2366 může nastat situace, kdy poskytovatelé platebních služeb z EHP (mimo EU) budou poskytovat platební služby v některém ze členských států EU.

Pokud tedy nastane situace, že poskytovatel platebních služeb příjemce je dle příslušného identifikátoru usazen v EHP (mimo EU), povinnost oznamovat údaje z evidence bude mít poskytovatel platebních služeb příkazce. V situaci, kdy poskytovatel platebních služeb příjemce původem z EHP (mimo EU) bude poskytovat platební služby i v členském státě EU, což bude vyplývat z příslušného identifikátoru, bude mít povinnost poskytovat údaje z evidence tento poskytovatel platebních služeb.

2. Pokud je poskytovatel evidované platební služby jako dceřiná společnost součástí nadnárodní mateřské společnosti, má povinnost oznamovat údaje z evidence každá dceřiná společnost sama, nebo bude údaje oznamovat pouze mateřská společnost?
Podle Směrnice Rady (EU) 2020/284 má poskytovatel platební služby mimo jiné povinnost vést záznamy o přeshraničních platbách a jejich příjemcích za předpokladu, že poskytne v průběhu kalendářního čtvrtletí platební služby odpovídající více než 25 přeshraničním platbám jednomu příjemci. Povinnost vést evidenci (a údaje z ní následně oznamovat domovskému nebo hostitelskému státu) má ten poskytovatel evidované platební služby, který danou platební službu poskytl. Má-li tedy poskytovatel evidované platební služby pobočky v několika členských státech, měla by každá z těchto poboček provést výpočet samostatně, oznamovat údaje také samostatně a nekonsolidovat všechny své transakce na úrovni mateřské společnosti. Totéž platí, poskytuje-li poskytovatel evidované platební služby platební služby v různých členských státech prostřednictvím pověřených zástupců nebo přímo.

3. Vzniká poskytovateli evidované platební služby registrační povinnost u správce daně?Ne, registrační řízení se v případě evidence a oznamování údajů pro účely CESOP nevede.

4. Vztahuje se povinnost evidence o přeshraničních platbách i na příjemce fyzické osoby nepodnikající?
Ano. Směrnice Rady (EU) 2020/284 ani zákon o DPH nerozlišují, zda je příjemcem nebo příkazcem fyzická osoba, fyzická osoba podnikající nebo právnická osoba.

5. Znamená definice přeshraniční platby dle Směrnice Rady (EU) 2020/284, že se platby, kdy je příkazce ze země mimo EU, neevidují, neoznamují a ani nevstupují do výpočtu pro prahovou hodnotu (více než 25 zahraničních plateb)?
Ano, přeshraniční platba je taková platba, kdy je příkazce v jednom členském státě a příjemce v jiném členském státě, nebo kdy je příkazce v jednom členském státě a příjemce ve třetí zemi. Platby od příkazce ve třetí zemi nejsou pro účely CESOP považovány za přeshraniční.

6. Má poskytovatel evidované platební služby povinnost podat tzv. nulové oznámení, tj. oznámení o skutečnosti, že neexistují údaje v jeho evidenci, ke kterým by mu vznikla i oznamovací povinnost, nebo mu nevznikla ani povinnost vést evidenci?
Ne, poskytovatel evidované platební služby tuto povinnost nemá, nicméně je to možné a doporučené.

7. Jaká je struktura názvu přílohy oznámení? Je nutné ji dodržet?
Struktura názvu je upravena v kapitole 3.3.1.3 XSD User Guide (odkaz) následovně:

Strukturu názvu je nutné dodržet, aby bylo podání v souladu se strukturou a bylo možné oznámené údaje předat do EU.

8. Pokud poskytovatel evidované služby nesplní svoji povinnost oznámit údaje o přeshraničních platbách a jejich příjemcích, jaké to bude mít následky?
V případě nesplnění povinnosti řádně a včas oznámit údaje o přeshraničních platbách a jejich příjemcích může tomuto poskytovateli evidované platební služby správce daně uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy podle ust. § 247a zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a to až do výše 500 000 Kč.

9. Bude Česká republika v rámci oznamování údajů o přeshraničních platbách a jejich příjemcích vyžadovat nějaké údaje nad rámec požadavků Evropské unie? Budou v rámci implementace zavedeny odlišné podmínky nebo pravidla?
Ne, žádné odchylky oproti pravidlům daným EU Česká republika nezavádí.

10. Pokud má poskytovatel evidované platební služby agregovat různé identifikátory jednoho příjemce, podle jakých údajů tato agregace probíhá? Mají být agregovány identifikátory jednoho příjemce také napříč různými typy transakcí (např. platba kartou a převod peněžních prostředků z platebního účtu)?
Slučování (agregace) různých identifikátorů jednoho příjemce má za cíl sjednotit platby prováděné jednomu příjemci s různými identifikátory a různými způsoby, aby nenastala situace, že tyto platby nebudou oznámeny (bez sloučení nebude překročena prahová hodnota 25 přeshraničních plateb jednomu příjemci). Poskytovatel evidované platební služby tak má povinnost sloučit platby provedené na více identifikátorů, má-li informace o tom, že jde o jednoho příjemce; pokud poskytovatel tyto informace nemá, platby neslučuje. Na úrovni CESOP budou oznámené údaje o platbách a jejich příjemcích podrobeny křížové kontrole.

Pro určení, zda jde o téhož příjemce, lze obecně použít jakoukoli informaci, kterou má poskytovatel evidované platební služby k dispozici, s tím, že údaje, které nemusí samy o sobě vést k jednoznačné identifikaci, by měly být použity jen s ohledem na konkrétní případ a ve spojení s dalšími údaji (např. jméno a adresa bez dalšího jednotnost příjemce určit nemusí). K tomuto pak blíže Guidelines for reporting, kapitola 3. 2. 2. 2 Data elements to use for agregation.

Poskytovatel evidované platební služby by optimálně měl slučovat identifikátory jednoho příjemce i napříč různými druhy plateb za splnění výše uvedeného.

11. Je možné, že poskytovateli evidované platební služby, který má sídlo v České republice, vznikne povinnost oznamovat údaje o přeshraničních platbách a jejich příjemcích i v jiných členských státech?
Ano, Směrnice Rady (EU) 2020/284 zavádí v čl. 243b odst. 4 písm. b) pravidlo určení státu, kterému má poskytovatel evidované platební služby povinnost zpřístupnit údaje o přeshraničních platbách a jejich příjemcích, a to tak, že tyto údaje oznamuje svému domovskému členskému státu nebo svému hostitelskému členskému státu, pokud poskytuje platební služby i v jiných členských státech. Definice hostitelského a domovského členského státu je obsažena v čl. 243a Směrnice Rady (EU) 2020/284. Guidelines for reporting toto dále rozpracovávají v kapitole 4. 4 „Where should the data be reported“. Je tak tedy možné, že poskytovateli evidované platební služby se sídlem v České republice vznikne povinnost oznamovat údaje o přeshraničních platbách a jejich příjemcích i v jiných členských státech. Závisí to na tom, ve kterých členských státech poskytuje evidované platební služby (za splnění dalších podmínek – překročení prahové hodnoty 25 plateb, postavení poskytovatele evidované platební služby příkazce nebo příjemce ve vazbě na typ přeshraniční platby atd.).